Srpen 2015

Lost

3. srpna 2015 v 22:22 | I.
Ztráta..
Každý to zažil a proto jsem se rozhodla o tomhle kousek napsat. Nedávno se mi to stalo, ale nebyla to ztráta, jakože bych ztratila peníze, telefon a nebo klíče. Byla to ztráta, která se mě dotkla, hluboce mi zasáhla do života a podepsala se na mém srdci. Něco s čím jsem se nemohla za žádnou cenu vyrovnat. ,,Něco, co prostě patří ke mně". ..říkala jsem si. Ztratila jsem přítele.
Byl to člověk, pro kterého jsem byla schopná všeho, jako opravdu všeho. Několikrát jsem mu dělala úkol, i když to pro mě byla maličkost. Úkoly mi ani tolik nevadily, spíš jsem ze začátku byla ráda, že se ještě sblížíme. Několikrát jsem kvůli němu lhala mamince, i když to nebylo tolik nutné, spíš proto, že by měla otázky tipu: ,,Vy spolu chodíte?" Kdyby ano, klidně bych ji řekla pravdu, ale my byli kamarádi a mě by tyhle otázky ranily. Několikrát jsem se kvůli němu pohádala se svou nejlepší kamarádkou. Probrečela celé noci, že ho nemůžu mít. Ve škole chodila plakat na záchod a spoustu jiných věcí.. Vždycky jsem mu vyhověla a nebo se o to ze všech sil pokoušela. Vždycky poděkoval, ale ke konci mi přišlo, že už to bral jaksi automaticky.
Často jsem si říkala, jak je pro mě málo být s ním kamarádka, že bych s ním potřebovala chodit a trápilo mě to. Měla jsem strašnou potřebu ho držet za ruku, objímat ho, mazlit se s ním, ale toho jsem se nikdy nedočkala. Trápilo mě to dva a půl roku, možná tři roky.. jo, tak dlouho jsem o něj bojovala..
Jenomže nedávno se mezi námi něco stalo, ani přesně nevím co. Nepromluvili jsme si o tom, jenom mi napsal, že bude pro oba lepší, když se budeme ignorovat. Měla jsem chuť svůj notebook rozšlapat. Chtěla jsem si s ním okamžitě promluvit, ale nešlo to, už mi od té doby nenapsal.
Jak jsem si říkala dřív, že je někdo úplně hloupý, když si chce kvůli klukovi ublížit nebo se dokoce zabít.. a víte co vám můžu říct? Není to hloupost.. já tu chuť měla taky. Přemýšlela jsem, jaké by to asi bylo, kdybych skočila z okna. Jaké by to pro něj bylo. Jestli by mu ukápla slza a litoval by toho.. Napadlo mě, že bych napsala i různé vzkazy.. Třeba mu: ..že ho strašně miluju, že jsem pro něj byla schopná udělat všechno, ale že si toho nikdy nevážil, ale že to přehlížení a všechno jsem už nevydržela.. a prostě bych se rozepsala a vypsala veškeré emoce.. Jenomže potom jsem si řekla, že i kdyby plakal a litoval toho, ranilo by mě to taky. Tak jsem ho nechala jít, ať mě ignoruje, když to dokáže a když to tak chce, protože nic by mě nebolelo víc než to, že se trápí po boku mě.. A tak odešel z mého života.